ART TECH @ Blogger

Postprodukční dojmy z kamery Panasonic HPX250

2011-10-25T09:10:00.007+02:00

V neděli 16. října jsme při dvoukamerovém natáčení měli možnost ozkoušet novinku Panasonicu, kameru AG-HPX250, viz můj předchozí blog. Jelikož jsme měli kameru vůbec poprvé v ruce, zajímalo mě, jak budou obrázky s mou HPX171 podobné, zejména co se týče nastavení bílé. Pokud by mezi oběma kamerami byly větší rozdíly, způsobilo by to značné komplikace, neboť sladit různou barevnou teplotu je dost pracné, někdy dokonce v běžných střihových aplikacích nemožné.

Na prvním screenshotu vidíte snímky z obou kamer bez jakýchkoliv úprav s ručně nastavenou bílou. Celek pochází z kamery HPX171, detail pak z HPX250 (použitý kodek DVCPRO HD/1080i). Jak je vidět, bílá je u obou modelů nastavena naprosto stejně - dokonalé! Nesmíte se samozřejmě "na place" nechat zmást odlišnou tonalitou a vůbec celkovým charakterem obrazu na displejích obou kamer, tam byl rozdíl dost výrazný. To je způsobeno jejich technologickými rozdíly.

Na druhém obrázku je opět neupravená kompozice, tentokrát s bílou z Presetu na 3200 K (vlevo obrázek z AG-HPX250, vpravo z AG-HPX171, použitý kodek DV/576i).

I zde je barevná teplota obou kamer naprosto shodná. Teplejší podání oproti první ukázce je způsobeno úplnou absencí denního světla v pozdějších hodinách, neboť místnost nešla zcela zatemnit.

I po této stránce tedy kamera Panasonic AG-HPX250 rozhodně nezklamala.

Další odkazy:
První dojmy z kamery AG-HPX250 naleznete v předchozím článku tohoto blogu.
První fotografie Panasonic kamery AG-HPX250 nejdete na naší Facebook stránce - přidejte se! ;-)
Další informace o kameře Panasonic AG-HPX250 naleznete v oficiální tiskové zprávě a brožuře.

První dojmy z kamery Panasonic HPX250

2011-10-18T14:14:00.015+02:00

Díky firmě Syntex se mi koncem minulého týdne dostala do rukou žhavá novinka od Panasonicu, kamera AG-HPX250. Během jednoho natáčecího dne jsme měli možnost se s ní blíže seznámit a nasbírat několik prvních dojmů. Jedná se o přímého nástupce kamery AG-HPX171 (evropský ekvivalent kamery AG-HPX170), na kterou už několik let bez větších výhrad natáčím. Poprvé jsem, tehdy ještě nefunkční maketu "dvěstěpadesátky", viděl na jarní prezentaci novinek Panasonic právě v pražském Syntexu. HPX250 je o něco robustnější než její předchůdce, nicméně většina funkcí a logické uspořádánání ovládacích prvků zůstává stejných. Byť jsem měl kameru poprvé v ruce, nebyl sebemenší problém se zorientovat v nastavení a kameru ihned přizpůsobit dle svých potřeb - zcela bez manuálu.

Pokud se vyznáte v HPX171, je vše hodně podobné. Jelikož se jednalo o studiové natáčení, kde nebylo třeba s kamerou tolik "laborovat", nevyužili jsme jejích možností naplno.

Na rozdíl od svého předchůdce nepoužívá kamera CCD čipy, ale CMOS (zde ve variantě 3MOS). Aby nedocházelo ke známému a nežádoucímu "flash band" efektu, je v kameře zabudován software k jeho detekci a odstranění. Velkou výhodou mohou být i obvody DRS (Dynamic Range Stretch), zlepšující dynamiku při záběrech s vysokým kontrastem.

Velkým kladem při vývoji kamer v Panasonicu je podle mého názoru to, že ruku v ruce s technickými inovacemi firma důsledně zapracovává připomínky ze strany uživatelů. Model od modelu je vidět znatelný vývoj v ergonomii a odstraňování nedostatků, které mohly práci stěžovat. Změny, které mě při práci oslovily, jsou:

největším přínosem je přítomnost třetího kroužku (clony) na objektivu. Pokud se nemýlím, jedná se v této kategorii kamer o unikát. Jelikož se jde o elektronické nastavení, je clona i ostření bez dorazů, tedy tzv. "nekonečná".
další neméně podstatnou změnou k lepšímu jsou hledáčky: dramaticky se zlepšilo rozlišení a nyní je opravdu možné podle hledáčku spolehlivě ostřit - to byl u HPX171 asi největší problém. Bohužel jsem však neměl možnost lesklý hledáček HPX250 ozkoušet v exteriérech na přímém Slunci.
objektiv kamery disponuje až 22 násobným optickým zoomem (oproti 13x u HPX171). Ohnisková vzdálenost činí 28 - 616 mm.
záznam obrazu je nyní plných 1920x1080 obrazových bodů při Full-HD, oproti nečtvercovým 1440x1080 u HPX171.
kamera má i širší paletou záznamových formátů, kromě DV, DVCPRO(25/50 či HD) také "úspornějšími" kodeky AVC-intra.
k HD-SDI výstupu přibyl i HDMI výstup.
novinkou jsou i GEN LOCK IN a TC IN/OUT konektory.
USB host port dává tušit, že by mohlo fungovat zálohování na USB disky, u HPX171 bylo možné přímo z kamery přehrávat jen na HDD pomocí FireWire (neměl jsem možnost vyzkoušet, či se tím zabývat).

Krom toho se mírně změnilo i uspořádání některých ovládacích prvků. Výčet změn samozřejmě není úplný, ale jsou to ty, které mě z praktického hlediska považuji za nejdůležitější. Z tohoto letmého seznámení je můj první dojem rozhodně kladný.

Další odkazy:
První dojmy ze zpracování natočeného materiálu z kamery AG-HPX250 naleznete v dalším článku tohoto blogu.
První fotografie Panasonic kamery AG-HPX250 nejdete na naší Facebook stránce - přidejte se! ;-)
Další informace o kameře Panasonic AG-HPX250 naleznete v oficiální tiskové zprávě a brožuře.

Foto: Pavel Klener

Rizika a příležitosti reklamy digitálního věku

2011-09-22T09:00:00.000+02:00

Nové strategie

Internet a digitální éra obecně nabízí firmám a agenturám nové možnosti oslovení stávajících i potenciálních zákazníků. Nad novými formami komunikace, které se nabízejí, bádají celé týmy. Nejvyšší šéf kreativců agentury DDB Group, Amir Kassaei, už před lety vzbudil pozornost požadavkem, aby se z reklamních pracovníků stali kreativní poradci firem: "Kdo chce být úspěšný v 21. století, musí vstoupit daleko dříve do procesu hledání hodnot a vytvářet smysluplné inovace ruku v ruce s firmami." Německý mediální koncern Axel Springer hledá odborníky na "Executive Managing Director for Kick-Ass 3D-Multi-Channel Hammer-Innovations" a "Official Supervising Creative Corporate Ding Dong-Action Flow Strike Inspektor" pomocí vtipné kampaně na YouTube. Cílem je "Talente zu finden, die so innovativ sind, dass man für sie nicht nur neue Jobs erfindet, sondern ganze Unternehmen gründet", tedy: "najít talenty, které jsou tak inovativní, že pro ně nejen vynalezneme nové pozice, ale dokonce kvůli nim založíme celé podniky".
Axel Springer: Media Entrepreneurs:

Často však na internetu narážíme na staré myšlení a internetové kampaně jsou jen pouhým prodloužením klasických forem reklamy. V agenturách ještě často panuje "technofobie" a neznalost toho, co vše je možné zrealizovat. Celosvětově největší nezávislá digitální agentura AKQA se zrodila z úplně jiného DNA, než klasické agentury. Z jejich celkem 1.200 zaměstnanců je 410 techniků a IT expertů. Alexander Jordan, Head of Strategy agentury AKQA k tomu říká: "Vyvíjíme platformy, produkty a služby, které představují skutečnou přidanou hodnotu, abychom zákazníka hlouběji propojili se značkou." Je třeba pochopit, že internet má daleko větší možnosti, než pouhé vyprávění příběhů - aktivním zapojením uživatelů je možné příběhy tvořit. Ukázkovým příkladem je značka Nike, která do svých bot integrovala senzor, umožňující zaznamenávání bežeckých dat. Uživatelé mohou následně tyto údaje nahrát pomocí webové aplikace na net a v takto vzniklé komunitě si navzájem porovnávat výsledky a navazovat kontakty.

Nová rizika

Internet však pro firmy skrývá i nová, dosud nepoznaná rizika. VW přišel se svým úspěšným klipem s malým Darth Vaderem, který se marně snaží objevit svou Moc.
VW: The Force:

Obratem se toho však chopila organizace Greenpeace s protiútokem, aby poukázala na temnou stránku koncernu a obvinila ho ze znečišťování životního prostředí.
Greenpeace: The Dark Side:

Díky internetu mají zákazníci v rukách velice silný nástroj a jakékoliv neseriózní jednání či selhání je okamžitě potrestáno. "Dalo by se říci, že firmy budou potřebovat krizový štáb, který bude v případě nutnosti řešit takto vzniklé problémy", konstatuje Arne Brekenfeld, CEO berlínské brandingové agentury MetaDesign. Tonio Kröger, šéf německé DDB Group k tomu dodává. „Je třeba být daleko opatrnější, co a jak říkáte. Kdo toho moc slibuje, vystavuje se velkému nebezpečí, že bude okamžitě zostuzen - a to před vší veřejností."
Že je dobře zvládnutá krizová komunikace důležitá, ukazuje příklad koncernu Nestlé. Když se na YouTube objevila videa, kritizující firmu za necitlivé zacházení s deštnými pralesy, koncern je nechal jednoduše z internetu odstranit. To samozřejmě vyprovokovalo ještě daleko větší vlnu nevole rozhořčené veřejnosti.

Nové trendy

Jak velká jsou rizika, tak velké jsou i možnosti, které se otevírají. Pomocí počítačů, notebooků a mobilních telefonů je zákazník dosažitelný prakticky kdekoliv, 24 hodin denně, bez ohledu na geografické či jazykové bariéry. Díky moderním technologiím je možné cílit přesně na pohlaví, věk, záliby a preference každého jednotlivého zákazníka. I proto se letos očekává celosvětový nárůst internetové reklamy o 17,2%, ačkoliv růst veškerých reklamních kanálů činí pouze 4,5%. Mediální agentura Zenith Optimedia odhaduje, že v roce 2013 překonají poprvé výdaje na internetovou reklamu v Německu výdaje na reklamu televizní. Ve Velké Británii jsou ještě dále, tam je již nyní poměr výdajů opačný.

Nic by se však nemělo přeceňovat, stejně tak internetová reklama. I nadále se samozřejmě značka vytváří i v "analogovém" světě a podniky by měly přesně vědět, co od investice do digitálních médií očekávají a co jim přinese.

Údaje čerpány z Die Welt (www.welt.de)

Aféra "ProMoPro"

2011-02-10T13:30:00.000+01:00

V současné době hýbe médii aféra kolem firmy ProMoPro. Ta si měla účtovat nehorázné částky za technické služby v souvislosti s akcemi pořádanými při příležitosti eurounijního předsednictví České republiky. Nějaký ten pátek se již této v branži pohybuji a pár věcí mě na celém případu zaujalo.

Na Západě je běžné, že si firma za pronájem techniky účtuje 1% z její pořizovací ceny. Protože je pro nás relativní pořizovací cena drahé profesionální techniky vyšší, bývá u nás i procentuální částka vyšší, typicky 3 - 6%. Z této částky se musí zároveň zaplatit uskladnění, servis a opravy, případně poplatky na financování u bank. K tomu se pak dle rozsahu konkrétní akce přičítají náklady na obsluhu (ty jsou zase na Západě nesrovnatelně vyšší) a za dopravu. U větších akcí pak bývá za dny určené k instalaci a zkouškám účtována 50% cena.

My za kameru běžně účtujeme 1.500,- Kč, je to tedy přesně podle západního modelu, pokud však připočtu stativ (32.000,-) a další věci, které na ceníku nenajdete (akumulátor 7.000,-, kamerové světlo 5.000,-, 64GB paměťová karta 17.000,- Kč), je to dokonce hluboce pod ním. A to je technika, neboť se nazabýváme pronájmem, ale videoprodukcí, v absolutním top stavu, používáme ji totiž výlučně sami.

Je logické, že si každý majitel firmy přeje především vydělávat. Nicméně údaj (je-li pravdivý), že obrovské množství techniky pronajaté na předsednictví mělo být splaceno během 20 zakázek, nelze opravdu nazvat jinak, než lichvou. Takové zlaté prase by v normálním podnikatelském prostředí nikdy nevzniklo, zadavateli by se totiž vyplatilo techniku si koupit a ještě by ušetřil. Navíc by ji poté opět prodal, čímž by se mu náklady snížily o dalších, hrubým odhadem 50%. Na druhou stranu by však vznikly starosti s projektem a s obsluhou a s tím, kdo by je měl řešit. Proto je to pouze hypotetická varianta, ukazující na absurdnost celé situace. Při vyhlášení transparentního a férového výběrového řízení by ceny padaly dolů samy, neboť by se dodavatelé předháněli v tom, kdo z nich zakázku získá.

Další z pochybných momentů je u nás oblíbená praxe podivných dohod mezi provozovateli hal, hotelů a sálů s dodavateli technického servisu o jejich exkluzivitě. Ta jim následně umožňuje účtování "nekonkurenčních" cen za služby často pochybné kvality. Osobně zastávám názor, že se jedná o omezení svobodného podnikání a že je tato praxe i dle platných zákonů trestná. V tom však nelítá ProMoPro zdaleka samo.

Překvapuje mě, že dosud žádného novináře nenapadlo, poptat podobné služby u dalších podobných firem (to, že by u nás ProMoPro neměla konkurenci, rozhodně není pravda) a přepočítat je na objem sporných zakázek. Tím bychom získali alespoň hrubou představu, zda celková suma byla či nebyla předražená. Střílet nějaké soudy od boku si při při tolika zakázkách a takovém objemu služeb opravdu netroufám.

Má smysl natáčet video pomocí zrcadlovky?

2010-09-26T21:49:00.006+02:00

Poslední dobou hýbe světem videa nový trend: natáčení filmů digitální zrcadlovkou. Má to však také smysl? Není to spíš jako míchat polévku vidličkou? Výhody se zdají na první pohled jasné: relativně dostupné výměnné objektivy, snadné dosažení malé hloubky ostrosti a tím pádem možnost snadného vrstvení obrazu a kladení důrazu na to, co je podstatné - což je lidskému oku daleko přirozenější. I nevýhody jistě každého hned napadnou: fotoaparát není pro natáčení videa, kde se kamera na rozdíl od statických fotografií často pohybuje, zrovna ergonomický, ani malá velikost nemusí být vždy zrovna výhodou a jak je to vlastně se zvukem? A co formáty, zpracování?

Co nás čeká, až se jednoho dne rozhodneme si fotoaparát ryze za účelem natáčení videa pořídit? Nebudeme nemile překvapeni? Nevyjde nás investice s veškerým nutným příslušenstvím - které je v tomto případě opravdu nutné - nakonec dráž, než kdybychom si rovnou koupili dobrou HD kameru? Odpověď zní: za určitých okolností určitě ANO! Odpověď však není zcela jednoznačná a záleží hodně na tom, co budeme točit.

Pojďme se podívat, na jaká další úskalí kameraman narazí v běžné praxi a měl by s nimi rozhodně předem vypořádat:

digitální zrcadlovka nemá pro natáčení žádné použitelné automatické ostření, což nebude vadit profesionálním kameramanům, kteří ho na velkých kamerách také nemají, ale mnoha lidem to může působit potíže. Ostření je sice umístěno pohodlně na objektivu, nicméně kvůli různým videonástavbám a pomůckám pak může být paradoxně špatně přístupné.
další důležitou věcí je clona - u fotoaparátu není díky jeho původnímu určení počítáno s nutností clonit kontinuálně během záběru. Tomu pomáhají rozličné adaptéry a nástavce, řešené dle typu použité zrcadlovky.
úplná absence timecode, což při záznamu na jednu kameru často moc nevadí, ale při vícekamerovém střihu to už může představovat velký problém
chcete-li dosáhnout opravdu profesionálního zvukového záznamu, je třeba volit záznam externí. Nevýhoda je nasnadě: více (a tudíž dražší) zařízení na place, více času při postprodukci (a tím zase další náklady). Díky absenci TC (předchozí odstavec) je nutno zvuk nasadit ručně - zde pomůže klapka, nebo aspoň tlesknutí, pokud vůbec nějaký zvuk nahráváte.
malá délka záznamu na karty, v praxi cca. 5 - 20 min. při plném HD rozlišení
absence různých grafických ukazetelů na obrazovce (safe zone area, zebra pro expozici, level metry audia) a dalších výlučně video funkcí (peaking, uživatelská tlačítka...)
ze silně překonvertovaného obrazu z velkého čipu s vysokým rozlišením (dnes běžně 15 - 20 Mpx) na standardní video HD formát (zhruba 2 Mpx) plynou kromě výhod, jako je dobrá citlivost při horších světelných podmínkách a velký odstup šumu, také negativa: ztráta rozlišení, nárůst aliasingu a různých nežádoucích efektů, jako např. moiré.
v neposlední řadě vyžaduje natáčení pomocí zrcadlovky naprostou koncentraci a dokonalou znalost přístroje a všech technických souvislostí. Bez dokonalého sžití se s přístrojem nemá vůbec cenu začínat!

Sečteno a podtrženo, kromě investice do zrcadlovky a potřebné sady maximálně světelných a u delších rozhodně stabilizovaných objektivů je třeba ještě dokoupit speciální destičku na uchycení DSLR fotoaparátu k videohlavě kvalitního stativu, ramenní opěrku na točení z ruky, adaptér na mikrofon, pokud ho již nevlastníte tak i dobrý směrový kondenzátorový mikrofon na kontaktní zvuk, adaptér na clonu dle typu vaší zrcadlovky, nástavec na displej nebo hledáček, popřípadě nasazovací externí monitor s držákem. Ideálně pak ještě pořádné kompendium aby se zabránilo dopadu nežádoucího světla na objektiv, sadu filtrů, náhradní akumulátory a paměťové karty...

Komu se takové výdaje mohou vůbec vyplatit? U projektů, kde tvůrcům záleží na vysoké obrazové kvalitě a je dostatek času si s nimi vyhrát, čehož je v našich podmínkách jako šafránu, to jistě smysl má. Při menších nákladech než s filmovou kamerou tak lze dosáhnout působivých výsledků. Zajímavostí je, že jeden z dílů populární série Dr. House byl kompletně natočen na Canon 5D Mark II. Přepis rozhovoru s režisérem tohoto dílu, Gregem Yaitanesem, vedeným přes Twitter, naleznete na serveru PetaPixel.

Pokud ale nejste moc technicky a kreativně zdatní a/nebo točíte za situací, kde není mnoho času a je třeba rychle reagovat, nebo máte velice různorodé zakázky, nemá vůbec smysl si digitální zrcadlovku pro natáčení videa pořizovat. Naopak, dobrá digitální kamera se slušně světelnou a širokou optikou, s možností připojit (nejlépe fantomem napájené) externí mikrofony, s vestavěnou stabilizací a bezpáskovým záznamem na velké, cenově dostupné paměťové karty vám udělá tu nejlepší službu.

Malý filmový profesní slovník

2010-08-11T13:19:00.002+02:00

Jistě jste se již kolikrát ptali, co si představit pod názvy jednotlivých profesí v závěrečných titulcích, zejména hollywoodských, velkofilmů. Uvádím zde vysvětlení těch nejpoužívanějších z nich. Při menších projektech se pak jednotlivé úlohy združují popř. nejsou přítomny vůbec. Velký počet odborníků amerických produkcí je také způsoben profesními odbory, které pečlivě hlídají, aby někdo nedělal něco navíc a nepřekračoval pracovní dobu. To je i jeden z důvodů, proč pak produkce ráda točí v zahraničí:-) Pochopení významu náplně práce jednotlivých profesí jistě přispěje k lepší představě o systému práce lidí kolem filmu a videa a usnadní tím vzájemnou komunikaci a spolupráci.

Producer - producent je podnikatel, který celý projekt plánuje a vyvíjí, je zodpovědný za výběr kreativní složky díla a rozhoduje v otázkách rozpočtu.
Executive Producer - výkonný producent má na starosti financování celého projektu, dále se stará o smlouvy, právní záležitosti a prodej snímku. Nestará se ale o technické nebo denní plánování.
Line Producer - má na starosti praktický průběh produkce: je zodpovědný za spolupráci a dění během natáčení. Jeho práce začíná přípravami natáčení a končí až když je hotová kopie filmu.
Co-Producer - funkce, která je závislá jen na smluvní dohodě mezi jednotlivými stranami. Může to být z důvodu přínosu jistého know-how, jména nebo peněz až po aktivní spolupráci. Ve většině případů se spoluproducent podílí hlavně z finančních důvodů.
Associate Producer - zejména ve Spojených státech je běžné, že několik producentů spolupracuje na jednom filmu. Takový spoluproducent ja pak také spoluzodpovědný za obchodní a kreativní stránku díla. Tento pojem však může znamenat i nejrůznější druhy finanční spoluúčasti, např. pokud se herec nebo scénárista vzdají honoráře ap.
Production Assistant - asistent produkce pomáhá všude tam, kde je to zrovna třeba, ať už s vyřizováním, zařizováním či organizováním. Mnoho se naučí a málo spí:-)
Casting Director - má na starosti obsazení filmu. Organizuje castingy, spolupracuje s produkcí i režií a snaží se o optimální obsazení.
Director - režisér je osoba, jejíž vize scénáře v největší míře ovlivní výsledný obraz filmu.
1st Assistant Director (AD) - 1. asistent režiséra organizuje tým a průběh natáčení, odlaďuje plán natáčení s produkcí a je spojovacím článkem mezi produkcí a štábem.
2nd AD - 2. asistent režiséra je víceméně podřízen prvnímu asistentovi a má na starosti hlavně herce. Dále plánuje časové harmonogramy a dispozice štábu na další natáčecí den a je rovněž zodpovědný za komunikaci mezi produkcí a štábem.
Production Designer - jistý druh nadřazené funkce, jejíž cílem je dát filmu určitý vizuální dojem. Svou práci koordinuje s výtvarníkem kostýmů, rekvizitářem a set designerem.
Director of Photography - hlavní kameraman. U filmu a v televizi je to ten, kdo rozhoduje o nasvícení scény, velikost záběrů atd. Sám ale neobsluhuje kameru, to má na starosti tzv. "švenkr".
Grip - se stará o veškerý pohyb kamery, pokud se netočí zrovna ze stativu. Ať už se jedná o kolejnice (jízdu), dolly, jeřáby, záběry z vozidel ap.
Gaffer - je hlavní osvětlovač na place a podléhá kameramanovým povelům. Koordinuje další osvětlovače, ale je zodpovědný i za správné elektrické přípojky a jejich bezpečnost.
Best Boy/Girl - Best Boy nebo Girl je po hlavním osvětlovači druhá nejdůležitější osoba ve světelné hierarchii.
Sound-Recordist - zvukař na place. Plánuje a zapojuje zvukové zařízení v místě natáčení, hlídá úrovně nahrávek a kvalitu zvuku.
Boom-Man - je asistent zvuku, který se pomocí tága (směrového mikrofonu na teleskopické tyči) snaží dostat co nejblíže hercům a nebýt při tom viděn v kameře.
Make-up Artist - maskér/ka, starající se o hlavní herce. Kromě filmového líčení a simulace menších jizev, odřenin ap. musí mít i přehled o historických účesech a líčení.
Clapper/Loader - neboli česky jednoduše klapka je vlastně asistentem kameramana. Jeho prací je mít správně popsanou klapku a ve správný okamžik ji použít. Dále se stará o filmový materiál, připravuje nový a popisuje a ukládá již natočený.
Location Manager - má na starosti přístup natáčecího štábu na veškeré lokace, do všech budov, organizuje parkovací místa, přístup k elektrickým rozvaděčům a vodním přípojkám. Po natáčení zase zajistí, aby bylo vše zanecháno v původním stavu.
Continuity - v Evropě většinou se skriptkou jedna a tatáž osoba. Kontroluje kontinuitu děje, záběrů a přechodů mezi scénami a kontinuitu celého filmu.
Script Supervisor - se stará o dodržení natáčecích plánů a hlídá, aby se vše důležité natočilo.
Property Master - rekvizitář. Při velkých produkcích se dělí na vnitřní a vnější. Hledá, vytváří a má k dispozici všechny pohyblivé a přenosné předměty a pomůcky, které potřebují herci na place.
Set Designer - scénograf, zodpovědný za vybavení scén.
Production Manager/Unit Production Manager - vedoucí výroby, do jehož kompetence spadá vyjednávání cen za pronájem techniky, porovnávání a výběr různých nabídek, uzavírání smluv s týmem a štábem. Jakýsi nákupčí produkce, který zodpovídá za dodržení budgetu, kontroluje výdaje a při jejich překročení spustí poplach.
Post-Production Supervisor - ten, kdo plánuje a koordinuje kompletní postprodukci, sestavuje k tomu časové plány a případné přesuny koordinuje se všemi relevatními stranami. Kromě toho je zodpovědný za dodržení rozpočtu v oblasti postrodukce.
Unit Publicist - je ten, kdo se stará o tisk. Informuje média o natáčení, organizuje rozhovory a má na starosti další doprovodné práce jako psaní textů pro tiskoviny a webové stránky zabývající se natáčením, organizuje fotografování atd.

Výhody nových videotechnologií z pohledu klienta

2009-10-25T08:10:00.005+01:00

Kromě nesporných technických výhod, jako jsou vyšší rozlišení, citlivější snímače, lepší barevné podání, vylepšená práce se světlem, větší paměti a harddisky a vykonnější počítače, přinášejí současné technologie i řadu dalších zlepšení, přispívající k pohodlnější práci a hladšímu work-flow ať už při natáčení nebo postprodukci. Jsou to různé vychytávky, usnadňující především práci nám, kameramanům a střihačům. Jako příklady namátkou uvedu vestavěné vektroskopy a osciloskopy v kamerách, různé pomocníky ostření a stále logičtější a na uživatele orientované funkce a rozhraní střihových programů.

Najdeme ale i vylepšení, z jejich užitku může bezprostředně těžit i klient.

Na základě naší dosavadní praxe s bezpáskovým SD a HD záznamem, výkonným střihovým hardware a nejmodernějším postprodukčním software nasazeným při mnoha rozmanitých akcích bych mezi hlavní přínosy zařadil zejména:

možnost okamžitého přístupu k nahraným klipům a jejich rychlé a bezpečné přehrání. Při použití kazety se musel záznam přetáčet, najít správné místo, po té opět správně nastřihnout další záznam (aby nevznikla mezery v záznamu kvůli zachování kontinuity časového kódu), při čemž stále hrozilo nebezpečí přemazání původního záznamu (pokud byste zapomněli pásek převinout na konec posledního záznamu), nebo umazání jeho konce (neboť záznam začíná vždy kousek před místem, kde pásek zastavíte). Díky bezpáskovému ukládání do souborů, podobně jako je tomu na počítačích, získáváme okamžitý přístup k nahranému materiálu. Nyní můžeme na místě s klientem ihned, rychle, pohodlně a hlavně bezpečně záběry prohlédnout a zkonzultovat.
rychlý přenos dat z kamery do PC nabo na harddisk (tato výhoda se samozřejmě snižuje s tím, čím větší používáme rozlišení a tím pádem i narůstající objem dat - při klasickém SD rozlišení je však markantní). U páskového záznamu se data do PC přenášela v reálném čase, hodinový záznam tedy hodinu. Nyní je to otázkou pár minut, takže klient může daleko rychleji získat hrubý materiál nebo první verze sestřihu.
podobnou výhodu přinášejí vysoké rychlosti současných procesorů. Používáme sestavu s dvěmi 4-jádrovými Intel procesory o frekvenci kolem 3 GHz a exporty do výstupních formátů, na které bychom dříve čekali několik hodin, jsou nyní hotové v řádu desítek minut. U kratších projektů se délka pohybuje maximálně v minutách. I tím se zkracuje doba, kdy klient dostane svůj náhled či výsledný produkt.

Předáváním náhledů pomocí serveru, které využíváme již déle, se zkracuje doba přenosu informací a práce se opět zrychluje. Stačí klienovi poslet e-mail s odkazem, ten si po kliknutí soubor okamžitě stáhne. Distribuce mezi několika členy týmu (třeba i vzdálenými) je tak ve srovnání s posíláním materiálu na CD nebo DVD prostřednictvím messengera daleko jednodušší a efektivnější.

Adobe, Apple nebo Avid?

2009-05-24T23:24:00.012+02:00

Momentálně jsme svědky razantních změn na trhu střihových aplikací. Donedávna byly za referenční systém všeobecně uznávány produkty firmy Avid. Zhruba poslední 2 roky však můžeme sledovat masivní odklon od tohoto systému a zvyšování tržní podílu zejména ve prospěch Final Cut Pro od Apple. Důvodem je hlavně zastaralá filozofie Avidu, neskutečné problémy při jeho implementaci, minimalistické možnosti při importu a exportu různých formátů (které jsou u ostaních výrobků již dávno standardem) - zkrátka celkové zkostnatění a tak trochu "zaspání doby". Uvidíme, zda změna loga přinese i zásadní změny produktu. Ve prospěch FCP pak mluví zejména jeho stabilita a větší možnosti než u Avidu.

Jak se však říká: když se dva perou, třetí se směje. V našich zeměpisných šířkách neprávem opomíjený, ale přesto vynikající systém Premiere Pro od giganta Adobe (hodnota 3,5 miliardy USD) se začíná čím dál tím více prosazovat i u velkých studií v zahraničí. Kompletní balík v aktuální verzi CS4 před rokem implementovala britská BBC a nahradila jím veškeré Avid a Final Cut pracoviště. Vzniklo tak několik stovek střižen na bázi Adobe Premiere a velké flashové servery pro on-line vysílání. BBC se tak stala první televizí na světě, která kompletně vysílá on-line ve flashi. Příkladu BBC následovala i americká Disney Studios využívající programy pro distribuci knihoven s flash materiálem. Adobe se tak začíná vyplácet ojedinělá komplexnost a provázanost jejích programů, z nichž naprostá většina patří ke světové špičce nebo jsou dokonce průmyslovým standardem, namátkou: Photoshop, Illustrator, Acrobat, Flash, After Effects... Metadata a skritptování jsou zase věci, které zefektivňují workflow: usnadňují práci mezi několika pracovišti, při vyhledávání a rychlejším zpracování.

Měl jsem možnost vyzkoušet veškeré hlavní systémy (Avid, FCP, Edius), ale nakonec jsem se také rozhodl pro kompletní balík Adobe Production Premium CS4. Jelikož se jedná o ucelený a komplexní systém, jako jediný na trhu umožňuje vše od nabírání a střihu videa, přes zpracování zvuku, grafiky, výroby animací či efektování až po export do všech možných formátů včetně flashe, DVD i BluRay authoringu. Menu pro DVD/BluRay mohou být vytvořena ve Photoshopu, kde authoringová aplikace pozná jednotlivé funkce, stejně tak se úpravy zdrojových souborů okamžitě projeví v cílové aplikaci. Bez problémů zpracovává videodata všech běžných i moderních formátů a to včetně formátů ve vysokém rozlišení (např. DV, DVCAM, DVCPRO, XDCAM, P2).

Na závěr uvádím přehled hlavních střihových aplikací s jejich klady i zápory:
AVID (Avid Technology)
+ zatím ještě standard ve velkých studiích
- zastaralá koncepce
- problémy s kompatibilitou a implementací

Final Cut Pro (Apple)
+ stabilita systému
+ uživatelsky podobně přívětivé rozhraní jako Premiere Pro
- neimportuje P2 materiál přímo, ale převádí si ho do formátu MOV
- vysoká cena

Edius (Grass Valley/Canopus)
+ rychlost
+ rozmanitost zdrojových materiálů
+ cena
- ne tak velké možnosti střihu a úprav videa jako Adobe Premiere

Premiere Pro CS4 (Adobe)
+ velké možnosti střihu
+ velké možnosti importu a exportu
+ provázanost s jinými aplikacemi Adobe (grafika, zvuk, animace a efekty, výroba DVD/BluRay)
+ výhodná cena bundle s ostatními programy

Další komunikační kanály

2009-04-04T19:49:00.005+02:00

Rád bych Vás pozval (a zároveň tím i doplnil seznam uvedený dříve) k návštěvě dalších komunikačních kanálů ART TECH. Je to jednak profil na serveru MySpace, který nejdete na adrese http://www.myspace.com/art_tech_prague a dále pak ukázky našich starších i novějších prací na serveru YouTube: http://www.youtube.com/group/arttech. Veškeré odkazy jsou kdykoliv i jednoduše přístupné z lišty napravo tohoto blogu nebo přímo z našich webových stránek.

Stručný průvodce výběrem semiprofesionální kamery

2009-04-02T00:28:00.006+02:00

Vyznat se v současné nabídce videokamer není jednoduché. Přechod na vysoké rozlišení, různé záznamové formáty a typy komprese, nehledě k dalším technickým i kvalitativním rozdílům vytvářejí značně nepřehlednou situaci na trhu. Zaměřím se na segment semiprofesionálních videokamer, které jsou pro použití v naší firmě nejvhodnější: lehce se s nimi manipuluje, člověk s nimi nepůsobí tolik rozruchu jako s "opravdovou" kamerou na rameno a jsou ufinancovatelné.

Kritéria výběru lze shrnout do těchto okruhů:

obrazová kvalita (velikost čipu, typ snímače – CCD nebo CMOS, objektiv, digit. zpracování obrazu, metoda komperese)
ergonomie (velikost kamery, hmostnost, ovládcí prvky a přístupnost k funkcím, ale i typ objektivu)
cena (cena vlastní kamery, záznamových médií, příslušenství – to nutné i to navíc)
problematika dalšího zpracování zaznamenaného materiálu (kodeky a formáty, přenos souborů kompatibilita se střihovými aplikacemi, datový objem)

Následující výběr kamer si nečiní žádné nároky na úplnost, jsou to však typy, které so dostaly až do závěrečného kola při výběru kamer do naší firmy.

SONY Z7

PLUS: výměnné objektivy, záznam na DV kazety (SD i HDV), možnost záznamu na CF karty pomocí dodávané jednotky, cena
MINUS: pouze HDV

SONY EX1

PLUS: 2/3 čip, spolu s EX3 nejlepší obrazová kvalita, XDCAM záznam (lepší kvalita, standard pro další zpracování), dobrá dostupnost příslušenství
MINUS: velmi špatná ergonomie (kamera díky své velké hmostnosti a otočnému gripu padá do leva – nutnost držení oběma rukama), drahé SxS karty, vyšší cena

SONY EX3

PLUS: to samé co EX1, navíc výměnné objektivy a velký hledáček
MINUS: to samé co EX1, i když disponuje jakousi „pseudo“ ramenní opěrkou, ještě vyšší cena

Panasonic HVX200

jedná se již o starší koncepci, nabízí záznam na kazety i P2 karty, je ale těžší a robustnější než následující kus

Panasonic HPX171

PLUS: možnost záznamu v SD rozlišení na P2 karty, kvalitní komprese (DVCPRO), lepší podání barev než SONY EX1/3, dobrá ergonomie, cena
MINUS: 1/3 čipy, menší ostrost (měkčí obraz, což ale může být i výhoda) způsobená menším rozlišením čipů, drahé P2 karty, kde je nicméně v dohledné době neoficiálně ohlášeno dramatické snížení ceny (na což ale bude muset SONY reagovat také snížením)

Panasonic HMC151

PLUS: oproti 171 je ještě levnější, nahrává na levné SD karty
MINUS: oproti 171 více směřuje do spotřebního trhu, využívá datově náročnější AVCHD kodek, ten ještě nemusí podporovat všechny střihové aplikace (i když to je pouze otázka času)

Shrnutí: pokud by proritou byla pouze cena (kamera + příslušenství, zázn. média) byl by vítěz SONY Z7 (který nabízí i výměnné objektivy), nebo Panasonic HMC151 (plně bezpásková, levné SD karty), pokud pouze obraz, pak SONY EX1 nebo EX3, pokud více než slušný kompromis obrazové kvality a ceny spolu s vynikající ergonomií a ještě navrch možnost záznamu ve standardním rozlišení na karty, pak Panasonic HPX171

Z výše uvedených důvodů se naše firma nakonec rozhodla pro Panasonic HPX171 i když se nám původně hodně líbila i SONY EX1. Nakonec nás od ní ale odradila opravdu špatná ergonomie při točení z ruky. Panasonic naopak mile překvapil možností bezpáskového záznamu v SD, je lehká a obrazově velice dobrá. Navíc jsme již několik let spokojenými uživateli jedné kamery Panasonic (DVX100), a tudíž bylo možno použít i stejné příslušenství (což ale už není možné u 151, neboť používá typ baterií ze segmentu spotřebních kamer).
Více na http://www.arttech.webnode.cz/news/do-noveho-roku-s-vysokym-rozlisenim

Jednoznačného výsledku se ale zřejmě dobrat nelze, neboť každý má jiné nároky, preference atd.

Poslední trendy digitálních videotechnologií

2009-03-18T23:44:00.014+01:00

V současné době zažíváme v segmentu profesionální, semiprofesionální a částečně i spotřební videotechniky přelomové období - a to hned z několika důvodů:

Jednak díky postupnému vývoji záznamových médií - dnes se začínají opouštět několik desetiletí jak ve spotřebním tak v profesionálním segmentu používané páskové technologie (první páskové záznamy se komerčně objevily již v roce 1940). Analogový páskový záznam prošel za dobu své existence pozoruhodným vývojem, analogová Betacam kazeta se v celoplošných televizních stanicích používá dodnes. Postupně však i zde začal být analog vytlačován digitálním záznamem, např. nejznámějšími formáty Digital Betacam nebo IMX. Brzy poté však pokročil vývoj záznamových médií tak daleko, že svou kapacitou začínaly vyhovovat i obrovskému množství dat, potřebným k uchování kvalitního videozáznamu. Nejprve to byly různé formáty optických disků spolu s harddisky a poslední dobou jsme svědky nástupu paměťových karet s velkou rychlostí zápisu a kapacitou v řádech několika desítek GB. Hlavní výhodou posledně jmenovaných (kde hrají prim zejména formáty SxS od Sony a P2 od Panasonic) je absence pohyblivých mechanických částí, které byly vždy hlavní příčinou poruch. Proto má i záznam na HDD či opto-disk pouze přechodný význam (např. kvůli astronomické ceně profesionálních paměťových karet) a jejich životnost na trhu patrně nebude dlouhá. Bezpáskové mechanické záznamy, tedy na opto-disky či HDD, navíc trpí výpadky při silných otřesech, např. při jízdě autem a jinými neduhy. Proto budoucnost (aspoň do té doby, než někdo vymyslí něco ještě lepšího) patří záznamovým kartám.
Další podstatnou změnou je nástup videa ve vysokém rozlišení - televize ve formátech HD-ready či Full-HD, Blu-Ray přehrávače, ale i kamery, schopné obrázek ve vysokém rozlišení zaznamenat se prosazují čím dál tím více. Těmto přístrojům, umožňující zobrazit video v maximálním rozlišení 1 920 × 1 080 pixelů (oproti standardnímu obrázku PAL používanému televizemi nebo na DVD o velikosti 720 × 576) ale již v profesionální oblasti dělají společnost kamery s ještě daleko vyšším rozlišením: 2k, 4k až k neuvěřitelným 28k ohlášeným na rok 2010. Byť je obrázek ve vysokém rozlišení krásný, jsou s ním spojeny i nemalé problémy, které je třeba řešit: několikanásobně větší množství dat, které je nutné zaznamenat a uložit, z toho vyplývající enormní nároky na výpočetní kapacitu při zpracování a s tím související nutnost velmi výkonného hardware.
Posledním trendem, laickému pozorovateli asi nejvíce utajeným, je pomalu se prosazující koncepce modulárních kamer (zatím hlavně u nejdražších přístrojů). V praxi to znamená, že si uživatel sestaví přístroj přesně na míru dle svých požadavků a financí. Zvolí si modul s čipem podle rozlišení, které využije, optiku, která mu vyhovuje, ideální záznamovou kapacitu, velikost baterie, typ hledáčku, držáky a další příslušenství přesně dle svých potřeb. Nakolik se tento přístup časem odrazí i v consumer segmentu, toť otázka.

Porovnání velikosti obrazového políčka:

PAL video (DV): 720 × 576 pixelů
(formáty 4:3 i 16:9 mají stejný počet pixelů, jen jiný poměr jejich stran: 4:3 má poměr stran obrazového bodu 1:1,09; 16:9 formát má 1:1,422)
HD ready video: 1 280 × 720 pixelů
Full HD video: 1 920 × 1 080 pixelů
2k video: 2 048 × 1 080 pixelů
4k video: 4 096 × 2 160 pixelů

ART TECH na Bloggeru

2009-03-17T16:41:00.009+01:00

Světem komunikací hýbají nové trendy: skrývají se za názvy jako web 2.0, sociální sítě atd. Reklamní agentury, velké firmy, umělci i politici již objevují jejich potenciál pro svou propagaci, šíření informací a povědomí o značkách i produktech. Někteří odborníci dokonce mluví o soumraku klasické reklamy, která nebohého občana masíruje svým přívalem, před kterým není úniku. Zkrátka a dobře, kdo nechce zaspat, musí jít s dobou.

A právě to je jedním z důvodů, proč vznikl i tento blog: má nenásilnou formou přinášet krátké, populárně naučné úvahy a přispívat tak ke komunikaci s Vámi, našimi klienty. Blog najdete jednoduše na naší adrese http://www.arttech.cz/blog

A aby byl výčet nových komunikačních kanálů úplný, zde je seznam těch, které využíváme: Facebook profil na adrese http://www.facebook.com/people/Jan-Martinek/1263777660 kde jsme vytvořili skupinu ART TECH http://www.facebook.com/group.php?gid=22314829989 dále je to webové album Picasa, kde naleznete historické i aktuální fotografie, pro které není místo na "oficiálním" webu http://picasaweb.google.com/martinek.arttech a několik dalších služeb máme zaregistrováno, nicméně je ještě třeba je naplnit obsahem...

Zajímavé čtení Vám přeje
j.